Moje cesta k DechBaru

Můj příběh začíná v rodině, kde napětí, hádky a občasné fyzické násilí byly skoro na denním pořádku.

Chudé poměry a nejistota ve mně od malička probouzely touhu cítit se líp — a jednou ten pocit šířit dál.

„Z bolesti se časem stává síla.“

Mamka milovala koně. Jednou jsme šli k ohradě a já – dvouleté dítě – jsem chytil neznámého muže za ruku. Nabídl nám odvoz domů. Mamka odmítla, ale když jsme nakonec nestihli autobus, stejně nás odvezl.

O pár měsíců později se ten muž objevil znovu — tentokrát, aby nám pomohl se stěhováním na statek. A od té doby s námi zůstal. Vítej tati v mém životě.

„Některé příběhy si tě prostě najdou.“

Stal se z tebe můj skutečný otec a zároveň člověk, který nejvíc ovlivnil můj život.

V šesti letech jsi mě začal učit funkčnímu dýchání, józe, meditaci, sportu i vůli. Učil jsi mě psát, číst, počítat – ale hlavně chápat, že všechno, co potřebuju, mám už v sobě. Děkuji ti za vše.

„Život mi ukázal, co dech umí a že láska existuje.“

Do dvanácti let jsem vyrůstal na farmě uprostřed přírody. Pro vodu jsme chodili půl kilometru od domu, babička mě učila bezpodmínečné lásce a mamka lásce k rostlinám i přírodě.

Bylo to jednoduché, opravdové dětství – v kontaktu s přírodou i se sebou.

„Tam někde jsem poprvé dýchal svobodně a doopravdy.“

Když se moji rodiče rozcházeli, začal jsem ztrácet pevnou půdu pod nohama. Sport mi dával směr, ale v hlavě byl chaos.

Začal jsem vnímat, jak stres ovlivňuje můj dech a dech zase to, jak se cítím. Byla to moje první lekce o propojení těla, dechu a mysli.

„Dech je zrcadlo, vždy ukazuje pravdu.“

Kolem dvaceti jsem přišel o 250 tisíc, které ani nebyly moje. Nedokončil jsem střední školu a máma mě vyhodila z domu.

Měl jsem chuť to vzdát a vzít si život – ale místo konce přišla jiskra s touhou začít znovu. Vůle promluvila a od té chvíle jsem se pustil naplno do práce na sobě – v praxi i teorii.

„Když si sáhneš na dno, zjistíš, že se odtamtud dá odrazit.“

Chtěl jsem jít ještě více do hloubky. Odjel jsem do Amazonie učit se od šamanů a pracovat s jejich medicínami. Jednu noc jsem se dokonce ztratil uprostřed džungle – jen já, tma a komáři (ne úplně ideální kombinace).

Po návratu jsem se pustil do studia jógy u nejlepších učitelů v Česku, kteří jezdí studovat do Indie, a objevil jsem metodu Oxygen Advantage – vědecky podloženou práci s dechem. Tam se mi všechno spojilo – duchovno, věda i dech.

„V džungli jsem našel všechno, co jsem hledal – sebe.“

Dech mi pomohl najít sílu, lásku, rovnováhu, energii i klid. Začal jsem své zkušenosti sdílet dál – formou workshopů, přednášek, kurzů i online škol.

Učil jsem dýchat zaměstnance i pacienty psychiatrické nemocnice Bohnice, děti na základních i středních školách, vedu osobní mentoringy a přednášel jsem s dalšími instruktory na největších festivalech v ČR.

Vidět, jak se lidem mění život, když poznají sílu dechu, je něco, čemu jsem zasvětil každý nádech i výdech a pro co žiju.

„Když dýcháš vědomě, život se ti začne měnit.“

Na začátku roku 2025 stála jednoduchá myšlenka – nabídnout lidem během pár minut čirou přítomnost a jednoduchou zkušenost účinků práce s dechem.

Co kdyby se energie z kávy dala nahradit energií z dechu? A tak vzniklo Dechpresso – sedmiminutová ranní praxe, která lidem přináší energii, přítomnost a sílu.

Bez reklamy přilákala přes 500 lidí za pár dní do první 21denní dechové výzvy a rozjelo se něco, co jsem absolutně nečekal. V březnu nás bylo už přes 600 a v září nás bylo dokonce přes 750! Bez jediné koruny do reklamy, pouze čistá energie a láska k věci.

Lidé se k nám přidávají i nadále a DechBar je na světě – komunita více než 1100 lidí, která společně dýchá a vzájemně se podporuje. DechBar je místo, kde se místo kávy „vaří“ klid, energie a radost ze života díky dechu.

Já vzal místo Dechového baristy, pro členy DechBaru vařím poctivé dechdrinky (dechpressa, dechuňky, dechoffky i dechuccina) ale i hodinové breathworky a na pomoc jsem přizval i amíga Pabla Dechobara.

„DechBar není projekt. Je to místo plné lásky k sobě, k dechu i k životu. Místo měnící životy. Přidáš se?“